Halloween a Dušičky

Co se může stát, když s dětmi budeme slavit Halloween? Dnes nám ve zprávě přišla kopie článku o tom, že Halloween dětem škodí, poškozuje jejich psychické zdraví a může být jednou z příčin narůstajícího počtu sebevražd. No tak se na to pojďme podívat.
Že je svátek původně keltský, to se ví. Že je v něm namícháno všechno možné, se ví také. Že se v tomto období v různých kulturách téma smrti objevovalo, se možná už ví méně. U nás třeba Dušičky. Zkrátka podzim přímo vybízí k tomu, abychom si vzpomněli na ty, kteří tu s námi už nejsou. A možná o to víc si vážili toho, že my tu být můžeme.
Nešlo o glorifikaci smrti, ale o víru, že se v tento den stírá hranice mezi živými a mrtvými. I proto se lidé převlékali do kostýmů, aby zmátli zlé duchy, kostým je měl chránit. I proto se rozsvěcovaly svíčky (dříve ohně).
Když pomineme tu obrovskou komercionalizaci, tak nevidíme důvod, proč dětem tohle nedopřát, pokud chtějí. Přiznáme se, že ve školce jsme ho nikdy neslavili, protože děti zajímalo něco jiného a my jim ho necpali. Kdyby ho chtěly, tak ho mají. A my využijeme příležitost propojit to s našimi svátky a koloběhem života. Je jen na nás, co a jak jim vysvětlíme, na co dáme důraz. Doma ale od určitého věku ho dcera chce. A tak se převleče, udělá si výzdobu a vyrážíme na návštěvu k přátelům, kde máme skvělý společný čas. Zatím je to pro ni jako karneval, o původ se ještě nezajímá a my opět nevidíme důvod, proč jí to hned vysvětlovat.
Svátek může vadit ortodoxním věřícím, proto je dobré si ve školce zjistit, jak to rodiny mají. Ale že bychom děti poškodili? Kdepak. Pro duševní zdraví jsou nebezpečné úplně jiné věci. Třeba nedostatek dobrých vztahů, přijetí od druhých, stres či tlak na výkon.
Takže slavíte-li, slavte dál, neslavíte-li, neslavte dál. Jen si udržme zdravý rozum a vzájemnou toleranci.

A co ty Dušičky? Téma, které rozděluje. Jedni myslí, že to je intimní věc, která patří do rodiny. Druzí, že je smrt přirozenou součástí života a do vzdělávání to patří. Nebudeme se pouštět do polemiky, ani do rad. To je spíš pro psychology. 

Bohužel máme zkušenost, opakovanou, že dítěti v naší třídě zemřela maminka či tatínek. A my museli reagovat. Takže za nás je dobré znát vhodnou dětskou literaturu. A didaktické principy. A netvářit se, že smrt neexistuje. Ony totiž děti zvládají pobrat hodně těžká témata, když se o nich hovoří úměrně věku.
Takže za nás i svátek zemřelých může za určitých podmínek mít ve vzdělávání místo. S citem, porozuměním. Berme Dušičky jako příležitost připomínat si své rodinné kořeny a vzájemnou provázanost našich životů. A příležitost připomenout si, že je dobré se radovat z každého dne.